„Na kapličce to žije“

Těšanský hudební festival i letos nabídl zajímavé kulturní občerstvení pro široké publikum nejen z Těšan, ale i dalekého okolí. Zúčastnily se ho bezmála dvě stovky posluchačů, mezi nimi i rodiny s dětmi. Hlavní myšlenka této kulturní akce je dána atmosférou nevšedního přírodního prostranství s kaplí nad vinicemi a jezerem a také konkrétním tématem, jež účastníky celý večer provází. Letošní motto se neslo v barvách zapadajícího slunce, jež každému z nás připomnělo, že spokojený život nemusí vytvářet viditelné úspěchy, nýbrž „velké“ maličkosti, které lze přijmout jen jako nezasloužený dar. V tomto duchu jsme se tedy nechali v sobotu 30. července obdarovat krásou zapadajícího slunce a příjemným letním počasím.

Festival se jako vždy skládal ze tří částí. Nejprve se do středu pozornosti dostaly děti, které musely splnit důležitý úkol, bez něhož by další program nemohl pokračovat. Tentokrát se vydaly lesní soutěskou do temné medvědí jeskyně, kde na ně čekal podivný strážce pokladu, aby jim zadal bojový úkol. Pokud jej děti splnily, obdržely zlaté struny od cimbálu, které potrhal hladový medvěd. Díky tomu mohla Anička Múčková, cimbalistka z Hroznové Lhoty, potěšit všechny posluchače netradičně pojatou hrou na cimbál. Původně jako host měla letos vystoupit harfistka Kateřina Štěpánková, ta ale ze zdravotních důvodů dorazit nemohla. Tak se role hosta chopila talentovaná cimbalistka, která před nedávnem vystoupila s pražskou Filharmonií mladých v Rudolfinu jako klíčová interpretka hudby Dalibora Štrunce. Takto vzácný host proto vyvolal nadšení účastníků III. ročníku Těšanského hudebního festivalu. Přirozeně ani letos nechyběli mladí talentovaní hudebníci v podobě dvojitého smyčcového dua Kláry a Lucie Malíkových a Kristýny Taševské, která vystoupila se svojí kamarádkou Lucií Bolečkovou. Vítanou tečkou koncertu v kapli pak představoval hudební kus kmenového tělesa festivalu Husak Quartetu, jenž zábavnou formou představil Suitu pro smyčce Leoše Janáčka. Hudební večer nakonec nezaujal jen posluchače, ale k pohnutí přiměl dokonce velkého medvěda, který se probral ze svého spánku v temné jeskyni a po koncertu přepadl před kaplí shromážděné děti, jež však svou statečností dovedly cimbál ubránit, za což je neminula odměna v podobě mimořádného zážitku a chutné čokolády.

Celý program překypoval růzností žánrů i kvalitou jednotlivých vystoupení. Na své si tak znovu přišli nejen milovníci klasiky, ale také fanoušci filmové, duchovní či lidové hudby. Zajištěno bylo i bohaté občerstvení: domácí chléb, debrecínka a dobré víno. Nelze se divit, že někteří setrvali v družném rozhovoru až do hluboké noci. Podstatné na celé akci však není ani počet účinkujících, ani počet účastníků či snědených klobásek, nýbrž skutečnost, že prostranství s kaplí nad vinicemi, které pro nás připravili naši předkové, slouží svému účelu. Kaplička se znovu stává místem setkávání, místem, kde se společně scházíme dokonce několikrát v roce. Nikdo tak již nemůže říci, že těšanská kaplička patří k zapomenutým památkám našeho kraje…

Orel jednota Těšany, Petr Husák